Ocitli jste se někdy v „šedé zóně“ vztahu? To je takový ten nepříjemný pocit, že nevíte, jestli o vás ten druhý dost stojí. Podvědomí ví, že nestojí, ale vědomí to ještě nechce přijmout a všemožně se snaží chování toho druhého ospravedlnit. Kdysi jsem to zažívala a od té doby vím, že podvědomí a intuice neklamou.
Pokud cítíte, že váš partner/ka jednoznačně stojí za to, abyste s ním procházeli všemi vztahovými peripetiemi (a že jich je a ještě bude), pak na otázku, jestli s ním chcete být, máte jednoznačnou odpověď: sakra ANO!
Pokud si ale nejste jisti ani tím, co k vám cítí, pokud je vyhýbavý/á, neozývá se, mlží, jak se pak o něj/ni chcete opřít, až půjde do tuhého a budete řešit vážné problémy? Má smysl věnovat mu city, čas a energii, když je nedostáváte nazpět? Sakra NE!
Na toto téma bych mohla napsat román a myslím, že nejen já 🙈
Jaké zkušenosti s tím máte? Má váš protějšek vaše jednoznačné ANO? 🤔😍