„Nikdy nehodnoť tu situaci, v jaké se nacházíš, jako konečnou stanici. Může být jen přestupní. Ale musíš přestoupit.“ Stephen Hawking
To je myšlenka, která mě tento týden nejvíc zaujala. Citát mi poslal člověk, který prochází velkou osobní krizí. Zeptala jsem se ho: „Jak sis to vyložil sám pro sebe?“ Odpověděl: „A sakra 😔“
Každá krize je přestupní stanicí. A víc než cokoliv jiného nám dává PŘÍLEŽITOST přestoupit ze špatného vlaku do správného.
Někdy sedíme roky ve špatném vlaku. Přestože cítící mozek ví, že jede špatným směrem, myslící mozek nabízí dost argumentů, proč jet dál: jen žádné změny, jinde to nebude lepší, nemůžu zklamat, co by tomu řeklo okolí…. Ale cítící mozek nejde oblafnout. Bude vám víc a víc dávat najevo, že ten vlak je opravdu hóódně špatný, až vás vyklopí ve stanici Úzkost, Deprese, Smutek a Beznaděj.
Tady máte dvě možnosti: buď tam zůstanete a budete se litovat nebo pochopíte, že to není konečná, že s vámi cítící mozek potřeboval pořádně zatřepat a zařvat: „Ten vlak byl špatný, přestup, sakra!!“
Máte-li pocit, že jste v přestupní stanici, co přesně by pro vás znamenalo „přestoupit“? Jak vypadá vlak, do kterého chcete nastoupit? 😉