Těžké, přetěžké téma… Všichni to známe, ten pocit křivdy, když nám někdo blízký ublíží na duši – pomluvou, lží, podvodem, zradou. Bolí to víc než ublížení na těle, bolí to jako čert. Je vůbec možné odpustit? Jak? Nejen, že je to možné, je to především velice zdravé – pro nás!

Odpustit neznamená zapomenout. Odpustit znamená nejprve přijmout to, co se nám stalo, pak pochopit proč a nakonec pochopit protistranu. To je můj osobní vyzkoušený recept, který mi přinesl nečekanou úlevu. Odpuštění není prohlášení: „tak já ti teda odpouštím“, když se mi při tom svírá žaludek a otevírá kudla v kapse. Odpuštění je pochopení – co nejupřímnější pochopení druhé strany, snaha uvidět situaci z pozice toho, kdo nám ublížil. Málokdy má totiž jeho konání skutečně za cíl ublížit. Většinou si ten druhý neuvědomuje, jak moc svým jednáním ubližuje. Když se nám podaří toho druhého pochopit, odpuštění přijde samo a s ním obrovská úleva. To nemusí znamenat, že si padneme kolem krku a budeme kamarádi. Odpuštění je věc, kterou děláme POUZE sami pro sebe, abychom s sebou nevláčeli životem toxický (doslova) pocit křivdy.

Skvěle to vyjádřila bývalá kolegyně, jejíž slova si na závěr vypůjčím: „Nést si v sobě křivdu a neodpustit je jako pít jed a čekat, že se otráví ten druhý“.

Odpuštění je velice těžká věc. Ale nemusíte na ní pracovat sami 😉🤗