Znáte ten pohled na psa nebo kočku, když je pohladíte? Ty přimhouřené oči, uši přilepené k hlavě… Prožívají ten nejhřejivější pocit, pocit, že je má někdo rád, intenzivně, tady a teď. A stejně tak člověk je blažený, že tak málo vyvolalo takové štěstí.
Co je na tom krásné? Bezpodmínečnost, nezištnost. Nic není za tím. Prosté vyjádření lásky a její přijetí. Žádné otázky a domněnky typu: co asi chce?, proč to dělá?, radši to neudělám, ať si nemyslí, že chci sex…
Tohle zvířata neřeší. Je to pohlazení a hotovo. Pohlazení je cíl, ne prostředek.
Ať se nám častěji daří i v mezilidských vztazích používat lidskost jako cíl, ne jako prostředek k dosažení čehokoliv. Ať děláme správné věci (i když jsou těžké) proto, že jsou správné, ne proto, že za to něco dostaneme. Je to jeden z projevů dospělosti.