Včera navečer, znavena po dvou párty, jsem si tak četla u našich v mém pokoji v podkroví a začalo mě to pěkně brát. Odložila jsem knihu a brýle, přitáhla si peřinku pod hlavu, natáhla se na válendu a zdřímla si. Probrala mě zima, tak jsem se přikryla, že si ještě chvilku pohovím v teplíčku. Pocit pohody zmizel rychlostí blesku, když jsem uslyšela mamčiny kroky po schodech. Jako malé děcko, které nechce být přistiženo, jsem sebou trhla a hlavou mi prolétla myšlenka, že se rychle posadím a vrátím peřiny na postel, aby mamka neviděla, že jsem spala. Ve druhé vteřině mě vyděsilo, co mě napadlo v té první, a v duchu jsem si vynadala:
„Petro, proboha, je ti 51 a bojíš se, že tě matka přistihne, že odpočíváš!!!“
Takto mocně fungují programy nahrané v dětství do našeho mozku. I v hluboké dospělosti vyskočí a ovládají nás. Tento je jeden z mnoha, které tam evidentně pořád mám. Naštěstí jsem o pár kroků dál, dokážu je poznat, zjistit kde, kdy a jak se tam vzaly a pokud mi nejsou ku prospěchu, vymazat je a nahradit prospěšnějšími. S klienty pracuji úplně stejně.
Tento starý program jsem nazvala: žena nemá nárok na odpočinek.
Tak to u nás chodilo. Mamka jej převzala z dětství od její matky a drží se ho zuby nehty dodnes, i když je těžce nemocná. Těch programů, které vlastně souvisí, má v hlavě víc a jsem si jistá, že přispěly k jejímu současném zdravotním stavu:
* žena pořád pracuje, nesedá si, maximálně večer u televize
* když je doma práce hotová, vymyslí si rychle další
* práce v domácnosti je čistě ženská záležitost
* žena je muži podřízená a slouží mu
Říkáte si: středověk? Ne, ne. To byla moje realita v dětství. Dnes mám jiné programy, například: žena odpočívá, kdykoliv to potřebuje 
Jaký program z dětství uvízl v hlavě vám? 🤔