Minule jsem vám položila otázku „Na jakou největší věc jste změnili názor v posledních pěti letech?“ Byla jsem mile překvapena vašimi reakcemi, jak pod příspěvkem, tak do zpráv, jedna hezčí než druhá, vážně 😍 Slíbila jsem některou odměnit poukazem na koučink. Jelikož výběr by byl hodně těžký a hlavně subjektivní, nechala jsem rozhodnout generátor náhodných čísel, který určil č. 10 – Danka Staňková. Moc gratuluji a těším se na společnou práci 😊
Neprozradila jsem ale moji odpověď, a ta zní: za posledních pět let jsem nejvíce změnila názor na sebe jako na ženu a na ženy obecně.
Vždy jsem se cítila lépe v mužské společnosti, v mužské energii – výkon, cíl, všechno zvládnu, vždy uspět, nefňukat a makat. Ženský kolektiv jsem nevyhledávala, ženské plkání jsem nesnášela, oblékala jsem se prakticky a sportovně.
Tohle se mi změnilo. Začala jsem více vnímat ženskou energii, jak u sebe, tak kolem sebe. Vím, že všechno neurvu, něco nechávám plynout a něco plavat. Vnímám sílu ženského sdílení, důležitost kamarádek a přítelkyň. Vždyť dobrá kamarádka vám může zachránit život!
Vnímám sílu všech žen v rodině, tet, sestřenic, babiček a maminčinu nejvíc. Když mamku vezu na chemoterapii, loučím se s ní slovy (a s patřičným gestem): „Mami, ženská síla!!“ 💪💪
A ta je nezměrná 😉