Protože máme staré mapy a ještě každý jinou.

Způsob, jakým vidíme svět, čemu věříme, je výsledkem mnoha věcí: výchovy rodičů, kultury, v níž žijeme, školní výuky, vztahů s kamarády, přáteli, partnery, kolegy …

Podle toho si každý utváříme svou soukromou „mapu světa“. Co člověk, to jedinečná mapa. Vlastně neexistují dva lidé s naprosto totožnými mapami.

Nejdůležitější základ mapy nám dávají rodiče v dětství. Jsou to pro nás jediné autority, nemáme jiné srovnání. Tato mapa je přesná v dětství, ale s postupem času, jak jsme konfrontováni s jinými lidmi a situacemi, stává se zastaralou. Je potřeba ji aktualizovat. A tak pořád dokola, celý život, s každou novou zkušeností. Tento proces se nazývá duchovním růstem.

Kdo neaktualizuje svoje mapy, nevyvíjí se, lpí na starých názorech, které považuje za jediné správné. Trvá na své staré mapě, která je jednoduchá a nepřipustí si, že by nemusela být správná, ani když podle ní nikam nedojede. Takový člověk je schopný jet v protisměru po dálnici a všechny ostatní označovat za blbce…

Proto pochybujte celý život o správnosti svých map a prověřujte, jestli jsou aktuální. Čím detailnější je vaše mapa, tím lépe se vám bude komunikovat s ostatními. Čím bohatější mapa, tím větší šance na nalezení shodných míst s mapou někoho jiného, tím větší šance na porozumění 😉

Tak jednoduché a přece složité to je 😊