Tuto větu jsem na jaře 2018 slyšela v rámci výcviku koučů poprvé. Vůbec jsem ji nechápala, jako mnoho jiných vět tam. Byla mimo můj rámec myšlení. Jak jako si dovoluji dovolit? Přece člověk se má držet zpátky a pokud možno dostatečně trpět. Úspěch a dobrý život je něco, za co bychom se pomalu měli omlouvat.

Uběhlo tři a půl roku a já jsem si poprvé v životě dovolila 15 dní dovolené, navíc v místě, které miluji. Poprvé v životě jsem si dovolila takovou šílenost – po šesti dnech od příjezdu domů se tam zase vrátit, na filmový festival (je to 400 km.. ), sama. Poprvé jsem si dovolila vykašlat se na to, co si kdo řekne, jak to bude vypadat a co to bude stát. Poprvé jsem si dovolila koupit festival pass a opravdu si užít filmy a doprovodný program. Poprvé jsem si řekla: No a co, já si to sakra zasloužím! 😊